Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 19.07.2014 13:02:31 

Články

Čavoj 2010
Tož ogaři tak Vám to napíšu kurna jak to bylo s tým Čavojem.Tak sa válám doma u cirgule a dělám to blbé dřevsko na zimu at mi pak nemrznů doma v chalupě pačmáky naboli ruky, nohy,at víme co je pačmák žé.Tož kurna ve stínu jen třicet pět stupnů a na slunku tolik že rtut z teplomněra byla jak v reklamně na sportku.Tak se tak potím u bukových klad a v tom mi crná telefon ten takový jak sa nosí furd všude víme né.Ten mobil žé.Tak tlamím a tam napsané Macín.Vemu to a on hned na mně jak na krávsko co uteklo z pastvy,že nemá řidiča a nemá kdo řídit mrdku na Čavoj at jedu s ním v pátak na slovensko.Hovno se mi někam chtělo a mněl sem v plánu tu brigádu na trati at se to tam něják ukludí.Tak sme to domluvili že teda pojedem až v sobotu.Tak v pátek na trati tak seču a pak dojeli chlapiska mi mooc pomoct s tím ůklidem.Tož já s těma hlůpýma sme kidali to blacko ze dna droda ven.Kurna chlapi to smrdělo jak chcíplé jahna týden na slunku.Ale krásně sme to tam všeci uklidili vyházali aj pár pivek dali.Bo já se tlačil dom at du brzo hajat a su ráno jak rybička.Ráno v pět sem hépl z pelešiska do seata a víjo za macínem.Kurna v šest sem tam byl,lehce mrholilo a macín se ještě hrabl v mrdce.Co Vám mám pravit,eště montoval na jeepa díly.Tak co já?zjebal sem ho až mi vyschlo v hrtáně a on na mně nečum a nalož mrdku na podval.Tak sem tam s nů jebl a hýb do toyoty a vtom dosral aj orlisko a už sme si to jebali k bratom.Po cestě kůpit něco málo na jídlo takže moc píva a letíme dál.Po dosrání do dědiny sme zjebli jeepa na cestu a macín aj s orlem jeli hore na trat a já s vozíkem pomalu za něma.Tož v kopci mně stopne nejaká škaredý a mokrý slovačisko páč tam jemně jabal deštisko.Aže de se seru na těch holých gumách s vlekem.Jebat ho do ucha radši sem dal redukovanů a stíhačka za chlapama.Tož sem myslel že to bude bruták hrb jak pravil ten tatran,a prd aj na zadek bych to chrochtl.Orel na vrchu zmizel mezi ostatníma ůčastníkama tohoto srazu.Já skočil do kufra po pivsku a už sem ho žgránal do paštěky.Po krátké rozpravě sme sa dozvědeli že máme kaluže obcházet a nejezdit jak střelení po pastviskách.Tož jasné nejsme snad hlůpí néé.Po desátej hodině vyjely tři skupiny po dvaceti vrakoch do lesů a hájů.Já jel s orlem a macín s coralínů.Tož já si pro jistotu vzal aj pivínečko at v tom dešti neuschnu.Tak počáteční terán byl jen asi na onůfkání těch krásných hor.Orel mlél o tom jaké to tam bylo loni na suchu a já glgál.Tak si tak letíme jedna bez plynu v koloně a halt,všeci stojíjů na lůce a lezů z mrdek ven a tlemíja do jakési jamy.Tak jdu taky tlemit a prej tama se má jed a dvá už jeli.No tada málem.dva teránáky tam i proti vůli a zpátečkám a rotujícím kolám vzad hapaly.Tož hrb že sem tam flůstl a mlasknutí kemra sem eště dneska neslyšél.Taký padák tam byl.Tak nějaký náhradní plán a jelo se dál.Opět krokem v koloně aut.A konečně blacko,tak sem packoval pomáhat.O chůzí se prej nemám zminovet páč sem byl už najebaný.Všechno sem tam začal řídit jak vrátný podnik.No uš sem musel naše kluky dohánět během a ty ostatní nechat na jiných rádcích.Po pár kiláscích se kolona zastavila v hrbu že lidi lozoli hore po čtyřech a medvědi po dvou.Tam sem se opět chytil ůlohy pořadatele a začal sem to tam dirigovat.Tak je pravdisko že se sem tam sebů ujebl bo mi dolní pačmáky nestíhaly kmitat jak sem si přál.Nebojte dycky mi pomohli vstat kámoši zlatí.A jek to tam tak řídím ty jed tam ty hen ty sem tak čumím a já tam sám.Tož tlemím a já tam sám v temném lese a s medvědem na krku.Né medvědem drakem na krčisku.Kurna mrknu zaostřím a v křoví stará toyota hýp po ní klíče,motor zavrčál já víjo do hrba.Jenže jen na zadek tož sem daleko nedojél.A venku nějaký maník řvál jak smyslů zbavený.A šup vén a vijo pěšky pryč.Jak pes mokrý sém lezl do toho hrba.Ha a na vrchu vidím dvě lehce se vrávorající postavy s lahví.Tož su zachraněný.Hovno, vylezu na vrch dám si loka borovičky a ted jeden z bratrů na mně kde mám auto že dou pěšky.Následoval palcový lok.Tož to asi znáte pijete po palec na flaši.Tož nekecám,šli dva a naráz dem tři opilci pěšky po lese navědíc kam.Pak dojel nějaký off a já se mu tam vjebál aj přes jejich chabý odpor.ty dva sem nechál jíd pěšky,šak byli najebaní mín jak já.Tenhle vůz dohnal nějakou skupinu která se navíjela do kopce,přidává fajky k dílu a pomáhám s navijákem.Sem tam jim kontroloju nápravu když se mi podlomí pačmáky.Nějak se dostávám na pohled k tábořišti jeepů.Opět vysedám pomáhám a opět zůstávám sám.Neva tan klilásek si dávám po svých tlapách  v mírném dešti a zimně jan v krátkém triku a kratasích.Vdepu se mně ujímají nějací dobří slováci s hruškovicí.Fakt pitelnou.Ani nevím kdy mí přátelé dojeli ale jak mně našli byli mooc štastní tak sme šli lejt dál.To co bylo pak nevím ale ráno mne našli spát na podvalu v dešti.Tož ráno sme dali do kupy pár bratrů tatranů a jeli se jen tak vyfotit at máme i fotečky.Já jezdil s orlem a macín opět s koralínů.sem tam jsme někomu pomohli vyjed nabo nazout vyzutů papuč.Já sem občas něco vyfotil a kolem oběda se loučíme s tím málem co tam zbylo a vijo domů.Tož takový sem mněl já kavon Čavoj.Tož zdar jak svina někdy jindá ogařiska pokrucení.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   

1.) Macinova narozeninová vyjížďka

Někdy na začátku října jsme se dohodli, že pojedeme trochu rozrýt ty naše hory na počest jedněch narozenin. Domluvili jsme se na pátek, všichni souhlasili a akce byla dohodnutá. Odjezd byl domluvený okolo 12 hodiny. Já jsem si ve škole hodil „Áčko“ a přijel jsem dřív domů, ale když jsem přišel asi v 10 hodin na dvůr, tak neuvěříte, co mé oko zahlédlo. Mercedes G, který se měl taky účastnit vyjížďky, stál na špalcích a nikdo nikde. Nebojte se, nikdo ty věci neukradl, jen Ivo, který pořád něco vylepšuje ještě auto neměl hotové a to si ještě seděl v práci v teplém kanclíku. Zavolali jsme Macinovi (oslavenci), že na autě máme ještě, tak na pár hodin práce. A pomoc s brzdami by se šikla. Macin se jako obvykle zasmál a řekl: „jedu tam“. Když přijel a chtěli jsme začít, tak najednou z ničeho nic, začalo brutálně pršet. Mezitím přijel Ivo, dal si montérky a běhali jsme kolem auta tři. Umíte si tu scénky představit. Já sedím v autě a šlapu na pedál, Macin běhá kolem auta a odvzdušňuje brzdy, Ivo ještě něco svařuje a dolaďuje detaily a dotoho nám prší. Jak jsme si chvíli dali pauzu, tak jsem říkal: „až to doděláme a sednem do aut, přestane pršet“. Nerad to říkám, ale většinou mám pravdu a to i teď. Gekon byl připravený , v mezích normy, na vyjížďku a v tu chvíli přestalo pršet. Samozřejmě už byly 2 hodiny, ale zase počasí na vyjížďku  bylo ideální. Jak by řekl Kavoň: „mám rád, když to blacko léce“.

Macin zavolal Rosťovi, že jsme připraveni a dali jsme se sraz za 15 min na benzínce. Rosťa přiletěl asi za půl hoďky, protože ještě kohosik musel vytahovat ale byli jsme komplet. Jeli jsme ve složení: Ivo s Gečkem, Macin a já s Jeepem Cherokee, Rosťa s Toyotou. Vedl nás Rosťa a to zaručovalo náročný terén. Kdyby jste se mě někdo zeptal, kde jsme jezdili, tak vám to neřeknu, protože to fakt nevím. Jako první jsme si projeli náš úsek (samé hluboké kaluže), ze kterého jsem měl trošku strach (moje první vyjížďka), ale projeli jsme to v pohodě. Potom jsme se vyškrábali na hřeben kopce a kochali jsme se výhledem, ale pak jsme zase museli začat dávat pozor, protože jsme vjeli na malý nevinný palouček, ale uprostřed byla obrovská kaluž. Rosťa jako první ji dává s přehledem, pak jsem měl jet já.  Ovšem já jak jsem viděl, jak to auto asi do půlky zmizelo pod vodou, mi na odvaze moc nepřidalo. No co, projel to Rostik, projedu to já. Plný plyn a vyrazil jsem. Jak se zdála na projetí težká, tak byla lehká. Projel jsem ji jak lupen a všichni ostatní Samozřejmě taky.  Po chvilce jízdy nás čekal kamenitý sjezd. Zase to nevypadalo pěkně, ale protože věřím svému autu a sobě, tak jsem jel. Do půlky byl v pohodě, ale v půlce se sjezd ztáčel do leva a  na levé straně byl obrovský šutr, který jsme museli objet, takže jsme měli náklon dopředu i na bok. Nic příjemného, ale zase jsme všichni zvládli v pohodě. Chvilka jízdy a stáli jsme u Kavoňe na dvoře. Mysleli jsme, že ho přemluvíme ať jede taky, ale nechtělo se mu a kroutil se jak tasemnica v guvně. Nabízeli jsme mu možnosti, jak by to šlo a kdesi cosi, ale Kavoň pořád nechtěl. No co, on se tak rozhodl a byla to jeho volba a jeho chyba:-) Teď nás čekal spíš úsek bláta a kaluží. Když jsme se přemisťovali k tomu úseku, tak Rosťu překvapila jedna kaluž. Na první pohled nic moc, ale jak tam zajel, tak se autu moc pokračovat nechtělo.   V tu chvíli Rosťa použil svoji výhodu (obě uzávěrky) a vybojoval se s tama. Když to viděl Ivo, tak se rozhodl, že to projede taky a projel.

Chvilka jízdy po lese a byly jsme na úžasném offroadovém úseku. Velké kaluže plné blata projeté od traktoru. A protože už i ten traktor někde nemohl, tak si udělal cestu vedle. To znamenalo dlouhé rochnění v jedné kaluži, protože každý mohl jet tama kam ho jeho offroadové srdce táhlo. Prostě bomba!!! Když přijedete, tak Vás tam třeba vezmemeJ Postupem času jsme se dostávali blíž a blíž k hospůdce, kde nás čekali grilované kolena a plné půllitry. V hospůdce jsme ještě pokecali o celé vyjížďce a v raních hodinách se každý rozjel do svého kutlochu. Celá vyjížďka naštěstí dopadla dobře. Všichni přežili ve zdraví a auta to naše řádění taky vydrželi (akorát Ivo nacouval do stromu – pak se vymlouval, že do zadu nic neviděl). Nebojte se, určitě se zase ozvu:-)

 Autor: Thomas

 

 

2.) Sobotní vyjížďka na „10 minut“

 

V sobotu jsme měli jako vždy spoustu práce, ale našli jsme si chvíli na to abychom si vyzkoušeli projet jeden úsek, který nás již jednou pokořil. Vyrazili jsme tam naším Mercedesm G, řádně zvýšeným na 35“ Maxisech. Daný úsek máme kousek od domu, na kraji lesa. Měla to být jen malá chvíle. Vystoupit z auta, natočit výjezd a odjet domů. Ale jak jistě tušíte zvrtlo se to na téměř půl denní adrenalinovou akci.

Kolem 10 hodiny dopoledne jsme vyrazili do malého, na první pohled, neškodného potoka.  Krátký ,ale prudký sjezd a už jsme byli v malé bažině. Výjezd nám na poprvé nevyšel a začali jsme se víc a víc nořit do bahna. Každý další pokus o výjezd to dělá vše  ještě víc horší. Všechny uzávěrky jsou v provozu, ale s naším „Gekonem“ to ani nehne. Přichází na řadu lidské svaly. Rýč, hup cuk a čeká nás hromada práce. Auto bylo pravým bokem po dveře v bahně a levým bokem na suchu. Bahno, které auto drželo bylo takové to pravé offroadové. Těžké, promáčené a natahovalo se jako dětská žvýkačka.

 

Na začátku našeho snažení byl podklad pod autem ještě suchý, ale postupem času, jak pomalu přitékala voda, se bláto pod autem změnilo v kaši. Nejdřív jsme se auto snažili dostat ven dopředu. Byl to ale pokus, který s autem ani nehnul. Další nápad byl uvázat hup cuk nahoru na strom a auto výtáhnou nahoru a přitom rovnou dozadu, ale ani to nebyl nejlepší nápad, protože se začal už i předek dostávat do bláta. Ještě padlo několik nápadů jak auto dostat co nejdřív a co nejlépe ven, pak následovala malá výměna názorů mezi řidičem a mitfárou a po chvilce odmlčení se vytahovalo dál. Situace už opravdu nebyla nejlepší. Jednu chvíli padly i myšlenky abychom zavolali na pomoc další auta a lidi, ale z této situace se chtěl Ivo dostat sám. A i kdybychom někoho zavolali, tak jediný, který by nám v tu chvíli a na tom místě pomohl by mohl být jedině klučina s traktorem.

 V této fázi jsme se shodli, že jediný směr kam to půjde budu dopředu. A v tu chvíli začal věčný koloběh. Odkopat kousek před autem, nasednout zpět do auta a pomáhat hup cuku a samozřejme hupcukem auto posouvat cm po cm ven. Toto jsme opakovali asi 5-krát, ale ani pak jsme neměli vyhráno.

 

Auto bylo sice na suchu, ale v kopci a mezi stromy. Zpět to nešlo, tak jsme museli laňák  převázat na druhou stranu kopce a „Gekona“ se snažit vytáhnout nahoru. S hromadou lidské síly se „Gekon“ pomalu hrnul k vrchu kopce. Ještě si na chvíli dáme pauzu, protože teplota nebezpečně roste. Pár tahů a auto je nahoře. Všichni si ulevíme a už se tešíme až si odpočineme. Bylo to sice namáhavé, ale pěkně strávené nedělní odpoledne.

Jen tak k tomu. První výjezd jsem dával z cvičných důvodů jen na zadek. Druhý s předkem, potom závěr předek, zadek. Blbé je, že automat se z ,,vybagrované“ díry v potoce nestačí dostat do optimálních otáček a ,,jednička“ je rychlá  ,,dvojka“ je slabá. Následné zapadnutí bylo odpovídající. Způsob vytahování byl cvičný zaměřený na psychickou odolnost zúčastněných. Přítel na telefonu je vždycky, tentokrát vůle zvítězila a tak nebyl potřeba. Konec dobrý všecko dobré.

 

 

3.) Valašské vrchy II.

Tak a je to tady zase. Sedím u počítače a snažím se napsat něco co má hlavu a patu a přitom marně pátrám v hlavě na vzpomínky z vyjížďky. Rád bych vám krátce popsal vyjížďku Valašské vrchy I., aby tento článek měl nějakou návaznost, ale moc to nejde, protože jsem na té vyjížďce nebyl. 

          Tak tedy začneme. V sobotu 23. 2. 2008 kolem 10 hodiny byl daný sraz na Sirákově. Když jsem přijel na místo, tak tam už byl Dave ( Nissan Terano) a Pavel (Toyota 4runner). Chvíli jsme pokecali a za chvíli dorazil Danny (Jeep Cherokee) a Karel (Jeep Cherokee). S Dannym jsme probrali trasu, náročnost trati a zbýval nám jen Robert (Nissan Patrol). Při rozhovoru o různých a nerůzných věcěch jsme najednou zaslechli brutální hukot, otočíme se a vidíme, jak přijížďí Robert. Byli jsme komplet a mohli jsme vyrazit. 

 

          Než jsme vjeli do terénu, tak ještě Danny a Karel nechali auta ve vesnici. Hned nás čekal lehký výjezd po rozmáčené louce. Všichni  jsme to vyjeli, až na malé problémy Pavla. Ale musím říct, že na to že měl téměř břichoplaz na silničních gumách, tak zabojoval. O kousek dál jsme museli na chvíli zastavit, protože Davevovo Terano „vařilo“. Malá chvilka zdržení, Dave namontoval vrtuli a mohli jsme vyrazit dál. Teď nás Danny přivedl na jeho louku, na které bylo jedno místo opravdu podmáčené, tak jsi asi dokážete představit jak to tam vypadalo? Dosyta jsme se tam vyblbli, nafotili nějaké to foto a teď už nás čekaly ty naše valašské hory.

          Když jsme zastavili pod jedním výjezdem, abychom zkoukli co a jak, tak se mi najednou začal valit kouř od levého předního kola. Nebojte se, auto sice nehořelo, ale brzdy ano. Nějak se stalo, že jsem zanedbal přípravu brzd a zůstalo mi vyset brzdové obložení. Naštěstí jsem měl kolem sebe dobrou partu lidí, kteří mi pomohli s opravou. No, nějaký ten čas nám to zabralo, asi hoďku:-).

 

          První výjezd jsme nezdolali, ale náš průvodce měl další eso v rukávu. Poslal nás na další, sice už tam nebyly koleje, které nás předtím nepustili, ale za to byl celý „oslizlý“ a těžko se na něj dostávalo. Musím se pochlubit, já jsem se nahoru dostal, ale protože jsem býl sám, tak mi nezbývalo nic jiného než se otočit a sjet dolů. Když jsme se všichni nedostali ani tady, tak nám zbýval poslední výjezd. No nebudu to blbě okecávat, ani tam jsme se všichni nedostali a uznali jsme, že půjdem na oběd a tam vymyslíme další a nakonec možná i lepší trasu.

          Po obědě musel Pavel odjed domů, protože mu odešla elektrika (nešli mu zavřít okna a ani palubka  neprojevovala žádný náznak života). No, řekněme si pravdu komu by se chtělo bez elektriky a s otevřenými okny jet večer:-) Nakonec jsme se rozhodli pro jeden úsek o kterém jsem už tady jednou psal. Plno kaluží, kolejí a bláta. Ještě jsme si pořádně zašpinily auta a užili si poslední část vyjížďky. Jako zakončení  to bylo super.

          Kolem páte hodiny jsme se rozloučili a já jsem frčel domů. Na konec můžu napsat, že ty byl prima strávený den, s dobrou partou lidí a samozřejmně jsme si perfektně zajezdili. Tak zatím páčko a uvidíme jestli se ještě ozvu:-)

 

Thomas 

 

12 hodin extrému

2. 12 se kavoňuv tým rozhodl pro malou projíždku po hostýnských kopcích. Sešlo se nás tak akorát 4kusy offu a jedna kroska. Na motorce v tomhle chladu něco kolem 4 stupňů jel Radek,já v půjčeném Jeepu od mého syna.David již s ověřenou Vitarou,Ivoš s nově přezutým géčkem a ještě Dalibor s picapem značky opel. Tohle o čem Vám píšu nestálo vcelku za nic, až do doby po 14té hodině. To se začaly dít krasné věci . Tak k věci. Vyjelo se kolem 8 ráno a jelo se pomalým tempem,protože plán návratu  je naplánován na 15tou hodinu. Jelo se převážně bahnem, ne po asfaltových cestách,což značilo že, já kavoň jako vedoucí to budu muset jako první utopit.To se i stalo.Před bažinů, kterou dobře znám jsem tomu dal trochu plynu navíc a skokem do močalu jsem se poprvé strapnil.Zabodlo se to tak trochu z pošika,dvě kola nešly ani vidět a další dvě se daly klidně odšrubovat.Po pěti mocných  škubech géčka se mi vysunul nárazník ale i jeepík z bahna ven.David na to šel jako já,velký řev motoru pak mocný mlask a byl o metr dál jak já.Rychle lano šup šup a byl venku a jelo se dál.Asi po třech hodinách nás Ivo vede do useku tak na motorky a ne na offy.David to projíždí s nohou na podlaze a vyšlo mu to.Dalin s velkým oplem a ještě větší korbou to zkouší dravým stylem,promačkává blatník a dveře,pálí spojku,ale pro tenhle těžký terén to vzdává.Já tam ani nejel.No a znáte to.Už jsem byl čučkař,co se vozí v koženém sedáku a bojí se offovat.

Otočili jsme kolonu a po hřebenech jsme se vydali na oběd.Pár snímků z výšin našich hor si nenechal ujít Poschoďák náš dobrý  kameraman/prý Vám klidně pošle DVD/.Přijíždíme do hospůdky velmi hladoví a žízňiví a hle ona  ta paluša je zavřená.Po mocném bušení  nám otvírá majitel a vstřícně nám vychází na pomoc velmi dobrými klobásami a špízem.Po pár pivech vyrážíme do lesa, kde se těží dřevo.Vy co jezdíte terénem to znáte.Hluboké koleje,voda a všude přítomná kašička z bahna.Vy kdo mě znáte víte,že tam kde ostatní nejedou si můj modrý tým chrochtá blahem.

Géčko jede na pětatřicítkách a je hodně nadzdvihaný a když už zapadá i on tak to je už brutál.Po druhé hodině chci otočit kolonu a jet domů,ať v horách nezatmíme.David posilněný pár pivy chce zažít pořádný extrém,tím pádem nás vedu do hustého porostu, kde se nachází kilometr bažin.Před námi je prudký výjezd.Poschoďák nahrává výjezd motorky,ta se na konci staví na pána a prudce trkla do kameramana,nic se nestalo,foťák i kamera jsou v pořádku.Přijíždíme k bahnům,vysedám a kontroluji bažinu a jako dobrý stopař poznávám otisk břicha lesního traktoru a na smrku opodál vidím zářez po laně. To napovídá tomu,že tudy to nepůjde,škrábu se za uchem,sedám do stroje a dávám mu deset minut těžkého záhulu.Jako jediný jsem to objel trialovým stylem.Dalin to vzdal a tím mi udělal velkou radost.David tomu začíná dávat 1plný 2plný a těsně před bažinou už sotva jede jak se to boří.Pak to mlasklo a bylo ticho.Ivo ho vytahuje a David to zkouší několikrát po sobě znova.Pak to zkouší tím nejhorším úsekem napohled a s trochou mé pomoci a lana to vyjíždí.Ivo s géčkem zkusil tu samou stopu.Rychlost byla dobrá,ale papuče géčka zmizely někde na dně bažiny a díky nášlapům se auto nepotopilo celé.Zůstává zapadlé a nahlé na levou stranu a aby se nepřekulilo,musí se uvázat.Motor několikrát škytl,nasál trochu vzduchu a svou práci vzdal.Pokoušíme se tohle monstrum vytáhnout auty,ale marně.Odjíždím pro naftu a když se vracím je už tma.Před géčkem je vykopaný okop jako na tank.David je zakůlaný jak divočák/není zvyklý chodit po svých nohou v bahně/.Zkoušíme oživit géčko,dávám si pár loků nafty, abych ji nasál do motoru.Motor však ne a ne naskočit.Dvěma hupcuky ho táhneme centimetr po centimetru na nejbližší strom.Musíme ho dostat čumákem z kopce, aby nafta natekla do motoru.V šest hodin večer se nám to podařilo a za odměnu naskočil motor a spokojeně chrochtá.Nás ale ještě čeká ten kilometr bažin.Kluky z oplem posílám na cestu domů a zrovna se loučíme,protože vím,že nás čeká ještě těžký úsek.Davidovi radím:jeď jak správný kavoň,prostě leť.Leťel třicet metrů a bylo to tu zas,hrabání,túrování a tahání.Já to zkrátím, zapadli jsme ještě mnohokrát.Nikdy jsem se netěšil na to jak opráskám papuče na asfaltě.Konečně jsme se dočkali,už nás čeká jen několik desítek kilometrů a budem doma.Na chvíli řídí malý kavoň já odpočívám a hledám tu nejlehčí cestu.Cestou potkáváme několik divočaků,jet trochu svižněji byla by i nějaká ta kusačka.Přejiždíme poslední kopec a v dáli vidíme osvícené město naše.V devět vypínám klíče zapalovaní a tahnu se dom jak smrad.Jestli nevěříte tak se příště přidejte.

Zdravím Vás všechny Kavoň.

 

Mytí podvozků Nemšová až Nový rok
 
Pár dnů před vánocemi jsem si naplánoval akci na Slovensku. 30.12. se sjelo u mne na chatě 5 offů a vyrazili jsme.No málem.V opelu nám zamrzla nafta ve filtru,tak se to muselo napojit na ostro a už se pelášilo.Jelo se jak po másle a sem tam se k nám přidal další offů. Přes hranice nás přejelo 9 kusů z Moravy a dalších 5 čekalo za čarů. Když jsem dotáhl kolonu pod ocelový most v Nemšové mněl jsem málem šok,bylo tam taky 15 borýšků ze Slovenska. Tratˇ která nás čekala není nijak náročná,je to spíš taková projíždka na umytí podvozku. Vše proběhlo krásně a úspěšně,pro nás z Moravy. Jeden bouchač z druhé strany čáry sjel z betonů které jdou pod vodou málo vidět do hlubin,tam si jeho jeep nasál vody a musel být odtažen domů. Nás pár Moravanů jelo taky domů s plánem malé večeře po cestě. Vzali jme to přes barák nad Vizovicemi kde nás čekal usek jen ze sněhu a ledu. Já s jeepem jsem létal po cestě jak kuna po kurníky. I přes tuhle zkoušku se nám podařilo všem v pořádku dojed do hospy na večeři. Při které jsme se dohodli na další akci a to 31.12 aby toho nebylo málo.
7kusů z Moravy dorazilo ráno hned po dvou ze Slovenska.Rěkl jsem borýškům že se jedem jen tak projed. Ujelo se 25 kiláku které by šly projed i osobákem kdyby mněl naviják. 3 poslední kylásky byly jen pro ty nejlepší. Všichni byli nejlepší. Tak si užili v pár posledních hodinách roku studené vody a smradlavého bahna. Při jednom tahaní jsem tomovi z Ostravy utrhl nárazník.No mezi nama vypadal jak ohrada na krávy. Po společné fotce jsme jeli na chatu si pořádně vypít škopky. Večer v draku se ještě trochu řadilo,třeba couvaní po tmně ze skály nebo bloudění do 4 hodin v novém roce a aby toho nebylo málo,přejetí svatého. Tak takhle to uzavřel můj off road club a jeho nejbližší přátelé kterým přeji vše nej v novém roce. I Vám bando všivá off rodácká. Zatím pa pa.
TOPlist